Nože jsem začal dělat asi před třemi lety. Z velké části vše nastartovala reality show „ Z ohnivé výhně“. Prostě jsem to chtěl na stará kolena zkusit. Sehnal jsem starší kovadlinu, nějaká listová pera, postavil provizorní plynovou výheň, a pustil se do prvního nože. A ono to kupodivu šlo…

Nikdy jsem nechtěl jít cestou supermoderního nožíře, který si koupí ocelový plech, nechá ho vyříznout laserem, (je to rychlejší), střenku vyfrézuje na CNC (je to přesnější) a kalí v profi-kalírně (aby to mělo co nejvíc HRC). Rukojeť mu pro jistotu vyrobí a slepí kamarád truhlář, (on to přeci s dřevem umí lépe). A nůž je hotový, pak ho ukazuje všem známým, ti ho plácají po ramenou jaký je to borec.

Jelikož mě už od mládí bavila práce se železem (i když jsem elektrikář, co posledních dvacet let pracuje v IT) veškeré vybavení a přípravky až na výjimky si dělám doma sám.

Dělat nože mě baví proto, že je to jen moje práce a jak říkají nožíři „pak ten nůž má duši“ i když není dokonalý.